Srpnová předpověď počasí s důvěryhodností neúplatného Hradeckého zastupitele náhodně nasazovala meteo obrázky do tipovací loterie s názvem „Na pláž s kulichem“.
Nedbajíce úchylných předpovědí, určili jsme místo setkání jak jinak než u Hradecké strojárny. V sestavě Zbrója, Kopi, Klejnič a Prouzin. Ve snaze připomenout ranné časy klubu investoval Zbrója do monočlánků normovaných typově jako BUŘT, které narval do původního magneťáku s jedinou a jedinečnou kompilací best hitů od Krucipusku, Kabátů atd. Každé tankování doprovázely hity mladí. Bohužel už né tak hlasitě jako zamlada :)
Cílem první štreky je kemp v Karlštejně. Cestou potkáváme párek na xjr a shadow 600, mířící ve stejnou destinaci. Po krásné projížďce se s drobným časovým rozestupem setkáváme u kiosku s lahodnou tekutinou zvanou pívo. Pár jich tam padlo - za doprovodu 2 kapel z našeho kazetofónu. Po křivém nařčení z rušení nočního klidu jsme se se zásobou piv uklidili do odlehlejšího koutu přístřešku.

Nový den vítá nový plán. Kopíno nám sdělil, že zítra musí absolvovat zkoušku v Plzni. Tudíž naše neplánovaná cesta nabírá konkrétní cíl. Před tím absolvujeme prohlídku Koněpruských jeskyní, jež jsou pro nás neuvěřitelným zážitkem a hlavně odpočinkem od všude přítomného vedra. Fotografie jsme bohužel nepřivezli, jelikož si ti šmejdi nechali zaplatit i za spadlej kapesník. Po shlédnutí vápencového komplexu nezbývá, než se rozloučit s externisty a vyrazit směrem k Městu měst.

Na okraji Plzně jsme našli překrásný kemp. Holanďani a rodiny s dětmi kroutí hlavami při monstrózním průjezdu hradeckých motorkářů. Zabíráme místo s altánkem na okraji kempu a honem pro pívo. Stavění stanů následuje briskní obsazení místní nálevny a vyčkávání druhé party naší výpravy. Přijíždí Vilda, Travolta a Lachtan s Evčou. Večer probíhá podle standardu, jen Kopíno nás znervozňuje množstvím kopií, do kterých zírá přes pivní půllitr.

Ve dvě hodiny ráno nás opouští, řka „dnes nemůžu, zítra mám důležitý den. Kolem osmé ráno mi proniklo do snu bublání véčkového čtyřválce, jež brzy zmizelo v dáli a já slastně pokračoval ve spánku.
Po probuzení a ranní rutině jsme po nekrátké štrece objevili místní jednotu a doplnili zásoby. Kolem poledne se vrátil vysmátý Kopíno. Nejen že vysvětil zkoušející teorii o koženém společenském oděvu s rozpláclým čmelákem na místě spony kravaty, ale dokázal zkoušku složit. Dnes to vypadá na kvalitní pijatyku. Po několika návrzích jsme určili směr Mácháč a vyrazili vstříc novým zážitkům. Popisovat jízdu na motocyklu považuji za zbytečné.

Při příjezdu do Doks nás překvapilo neuvěřitelné množství mladých lidí a policajtů. Následovalo zakempování a zvuková zkouška hauseparty na druhé straně jezera. Po drobném vlnobití, způsobeném šířením přezvučených sraček, nám došlo, že se asi spát nebude. Nedaleká restaurace se nám zdála jako dobrý azyl před hlukem.
Nejdřív na terase, pak vevnitř, pak zas venku. Zpočátku nevinné přátelské posezení se změnilo v nezřízenou pijatyku. Narvali jsme do sebe úplně všecko co se vešlo - jinak to nešlo... Naše uzavřená komunita přibrala do party dvě organizátorky zítřejšího triatlonu. Večer dostal jiskru a tím spustil řev spalovacích turbín v útrobách HoH členů. To zaslechl i místní šéfík Šéfík. Snad údržbář, ale kalil jako puberťák vypuštěný na první disko.

Kvalitní párty se začala rozpadat až k šesté ráno. V tu samou dobu někdo vypnul ten rozbitej kompresor co nás celou noc obdarovával pahluky svých vymlácených ojnic skrz megawattový aparát. Jezero se zklidnilo po nočním vlnobití. Kachny přestaly tupě narážet do břehu, sinice přestaly tvořít halucinogenní obrazce mandal, děti přestaly řvát strachem a začali řvát štěstím z vodních hrátek. Po nadýchání se par z omamných bylinek vyrazil jsem s Klejničem na lup plovacích zařízení. To pravděpodobně skončilo neúspěšně, protože jsem se ráno probudil suchý.
Kolem jedenácté proběhla exhumace HoH members. Začíná triatlon. Trochu sportovní teorie a uznání borcům, kteří se toho opravdu nebáli. Organizátorky odešly organizovat a my měli čas na snídani v námi známé restauraci. Poté neskutečně pohodové kecání u motocyklů. Jako tenkrát u Jáwek..
Po odpoledním přikrmení zbytku ze včerejška jsme vymysleli akci šlapadla. Vybavení na dlouhou cestu jsme zakoupili v místním bufetu a vytvořili 2 bojové útvary.

První šlapadlo osazeno Travoltou, Zbrójou, Prouzinem a stále ještě nesmrtelným Klejničem. Druhé, poněkud méně ponořené, osazeno Vildou, Kopínem, Radkou a Šárkou. Za klokotání dvou turbín o výkonech dvakrát dva volové, vyrazili jsme směr „kouzelná hospůdka v rákosí“.

Strategicky jsem zaujal pozici fotografa a celým svým tělem chránil čočku objektivu před kapkami vody. Ivo neustále přeskakoval ze šlapadla na šlapadlo. V domnění, že dělá srandu posiloval se řádně z láhve na lodi naloděné. Při zakotvení u hospůdky nám obsluha sdělila, že je dnes bohužel zavřeno. To nám však nebránilo zlejt se zbožím s sebou přivezeným.
Povrch poslední prasklé bublinky v láhvi whisky líně stekl do hrdla nejnadranějšího HoH membera Ivoše, který měl za sebou již několik pádů do vody. Po močové signifikaci hladiny jezera Máchova odrážíme vor.

Začíná boj o nejdříve zadřené šlapky. Hrdinové potlačují křeče vypjaté svaloviny. Naše sestava vsází na volbu lepší cesty spojenou s případnou blokací soupeře. Ten zas těží z menšího ponoru. Zbrója několikrát padá do vody. Kolikrát i lopatku lodního šroubu hlavou přibrzdil. Nebudu popisovat vítězství lehčího týmu. Měli lépe promazaný šlapostroj a progresivněji nakloněné lopatky na šroubu...
Co nás čeká? Po mnoha nápadech jsme zvolili hudební program kempové restaurace. Po včerejší obdobě Evy a Vaška se musíme na muziku řádně připravit. Pívo teče, sradny kopec. Muzika začíná. Vrchní vysmátý více než obvykle.
Cizí děvčata stojí o naší přítomnost - jsme pozvaní dopředu! K muzice! Prý aby tam byla taky legrace.. My však hrdě odmítáme a suverénně držíme post nejdivočejšího kolektivu v podniku. Párty pokračuje. Ivo si v opilecké pýše vzpomene na Tarzana a předvádí akrobatické kousky ve krovech terasy restaurace.

Všichni nás sledují. I „citová vyděračka“ s belíkem růží, k níž pohotově přiskočil Vilda s muškátem, právě vyrvaným z hlíny, tázaje se, zda „může nabídnout kytičku..“ Přišel i Šéfík, ale poněkud pomačkaný. Prej ho včera ztřískala stará a vykopla z baráku. Otřásl se a šel oblbovat partu osmnáctek vlnících se při nesmrtelných hitech Kóti a Hlóži. Vzhledem k zítřejšímu odjezdu svědomitě opouštím kolektiv. Zrazuje mě Klejnič, který právě dopíjí druhou láhev Jamesona. Já jdu ale správňácky zaplatit. Vrchní leží v křesle u báru nalitej jak žok.Vzbudím ho, zavrávorá cifru, zaplatím, ale na vrácení už se neprobudí. Svině říkám si.. Ale každá svině má svého řezníka..
Ráno vstávám bez bolesti hlavy. A první. To co se přesně dělo v noci se asi nedovím. Podle stavu ostatních bylo všeho přehršle. Drsný vrchní se proměnil v sádrového trpaslíka a z restaurace se stala samoobsluha... K poledni začíná řádně chcát a my pomalu balíme a opouštíme kemp. Vyčůrat, rozloučit se s holkama a domů. Popisem cesty v dešti si nechci kazit letní nádech vzpomínek z letošního skvělého čundru.

Opět jsme se přesvědčili, že krásy naší země jsou nevyčerpatelné, a vzdálené azurové sny z katalogů cestovních kanceláří ve skutečnosti nepotřebné

prouzin